RAIDEEEEEEERS

Bolo to v jeden slnečný a otravne dlhý deň, kedy nevediac o svojej sľubnej budúcnosti, vybral sa formujúci sa klan restroomkillerov za dobrodružstvom. PR zástup Temného Zeleného kráľovstva pre nás nachystal ťažký quest: museli sme prežiť jeden z vrcholov v kultúrne-sociálnom živote priemerného amerického občana strednej triedy: navštívili sme zápas NFL. RAIDEEEEEEEEERS!!!!!


A kto sa stal oficiálnym fotografom nášho výletu? Opäť ja, človek so suboptimálnym fotoaparátom, ktorý ako jeden z mála prešiel neozbíjaný vstupnou kontrolou (bola predsa nutná - veď ak by sme so sebou vzali viac ako trojpalcový objektív, bol by náš blog konkurenciou spravodajských serverov, že?). Prečo práve môj? Vďaka svojím zase-raz-ideálnym parametrom: brutálnej optike skrytej v relatívne maličkom objektíve (v porovnaní s obrovským sklom Igora a iných semipro fotografov). Takže po odložení všetkej nadpriemerne drahej a kvalitnej výbavy sa stal môj foťák tým najlepším, čo ostalo na zachytenie tohto zážitku.


Po velku zábavneom údovnom predstavení oboch týmov a sprievodnej hudbnej šou, nás čakalo šokujúco neprekvapujúce zistenie. Sledovanie amerického oftbalu naživo je k uzúfaniu nudné. Hra je tak často prerušovaná, že za dve hodiny na štadióne hráči behali asi ť minút čistého času, zvyšok strávili čakaním na taktické pokyny, rozmiestňovaním pózovaním, či znudeným čakaním na koniec reklamnej pauzy. A to píšem ako človek, ktorému su pravidlá tejto hry jasné, a pár chýbajúcich point mi doplnil Brian Burke z NVIDIE, autor prašteného nápadu s NFP Press výletom.


Sme ale hlavy pomazané zo strednej Európy, takže sme si zábavu našli. Po prvé, sedeli sme v skyboxe, to jest v lóži určenej VIP hosťom, s plne zásoben ľadnicou a švédskym stolom plným jedla. Dole okolo ihriska navyše počas zápasu behalo stádo sympatických a spro odených slečien roztlieskavačiek, ktoré sme samozrejme urputne fotili a sledovali s high end ďalekohladom Nikon od Vaška Vlčka. No a nakoniec, ochutnávka rôznyh druhov pív tiež nebola zlým zážitkom (aj keď ako sa to vezme :/ ).


Večer vyústil predsa len v kultúrny zážitok. Obstaral ho najmň hlučný Honza "Bludr" Modrák. Jeho hlasivky sa totiž nikdy neunavia a svojím NEUSTÁLYM skandovaním "Raideeeeeeeeeeeerrrrrrs!!!!1" si zarobil na dress a spoločnú fotku roztlieskavačiek. Asi si získal Brianove sympatie. Vrieskal "Raideeeeeeeeeeeerrrrrrs!!!!1" v skyboxe. Kričal "Raideeeeeeeeeeeerrrrrrs!!!!1" vo výťahu. "Raideeeeeeeeeeeerrrrrrs!!!!1" na parkovisku. "Raideeeeeeeeeeeerrrrrrs!!!!1" v autobuse. "Raideeeeeeeeeeeerrrrrrs!!!!1" v autobusovom záchode. O áno, to bol zrejme kultúrny vrchol. Dvojzmysel zámerný :o) Cesta späť, autobus, a príbeh jeho záchodu, to už je iná story. Tu zrejme nepublikovateľná. No nebola to jediná restroom-obeť našej cesty...

Nakoniec fotky

Nuda nuda nuda

Hnusný trávnik určený pre baseball

Tu by som niekedy pozrel zápas radšej: hrajú tu Golden State Warriors!

NFL človeka zmení. Pred:

... a nešťastná obeť po:

A nakoniec niekoľko cheerleaders, teda roztlieskavačiek.
Ach tá velkosť a zaoblenie... objektívu Canon na jednej z fotiek:)

Fotky z téhož místa a času, ale z jiného suboptimálního fotoaparátu.

Nekonečná cesta domov

Sám som si to nechcel pripustiť, ale celý trip prebiehal až podivne hladko a nebyť nepríjemného stretnutia zahnednutých trenírok na Restrooms (WC) v "mekdonalde" v Seattli, mám len pozitívne spomienky. Cesta domov však bola mierne peklo a to od začiatku až do konca.

Ako prvé som musel dať za pravdu Mirkovi s jeho "Airbus vs Boeing" teóriou (že tí Amíci majú pár Airbus lietadiel len na to, aby im spadli a oni mohli ukázať ako je Boeing lepší). Airbus proste vŕzgal a škrípal už pred štartom a ja som sa skutočne aj raz pomodlil a keď sa lietadlo rozbehlo, asi som ani nedýchal. Z tých stresov a únavy z celého výletu som však našťastie zaspal a ušetril sa od nepríjemného vyčkávania na pristátie. Bohužiaľ kvôli zlému počasiu sme do Chicaga doleteli s dvojhodinovým meškaním a tak som logicky nestihol svoj prípoj do Mníchova. Samozrejme som absolvoval obvyklú procedúru, keď ma Quick Check-in machine poslal pri prerezervovaním letenky do teplých krajín Lufthansy a tak som sa ich vybral hľadať. Značenie na letisku mizerné, všade len zazerajúci "čierny" personál a tak mi trvalo skoro hodinu kým som sa vymotal. Lufthansa ma samozrejme poslala do ****** (do United) a tak som sa nakoniec po hodinovom čakaní dozvedel srdcervúcu informáciu, že mi to najbližšie letí za príjemných 22 hodín.

Nezostávalo mi nič iné, ako si krvácajúcou kreditkou zaplatiť noc v hoteli Hilton (bol hneď pri letisku a vďaka zľave United sa to dalo prežiť) a vyčkať do nasledujúceho dňa. Let som teda stihol, nastúpil do solídneho Boeing 767 a dúfal, že si vedľa mňa sadne aspoň nejaká milá slečna, ktorá mi zaspí pritisnutá v náručí. Namiesto milej slečny sa však obavila zamračená teta a tak som mal skutočne pokazený celý let. Do Mníchova sme prileteli s hodinovým predstihom (a s brutálnym 300 km/h pomocným vetrom), vďaka čomu som stihol všetko v čas (kvôli predošlému zmeškaniu som musel znova absolvovať Check-in). Mierne ma však vystrašila dvojica pilotov v poslendom lietadle, kde prvý vyzeral veľmi ale veľmi unavene a druhý zas na maximálne 21 rokov. Let bol našťastie OK, avšak až do pristávania, keď som si znova myslel, že sa zapíšeme do čiernej kroniky letectva.

Dokonalé fotky: RAW a 1/15 s

Nefotíte do formátu RAW? Pak můžete všechny svoje fotky možná rovnou smazat, protože „jenom v RAWu máte to vše, co foťák jinak nezachytí“. Nemáte nastavenu 1/15 s jako expoziční čas pro focení vodopádů či horských bystřin? Tak je smažte rovnou taky. Jinými slovy není nad to po delší době potkat Igora pod nejvyšším Spruce Sitka Tree v Quinaultu v Olympic Parku. Přitahuju to za vlasy, ale majitele fullframe DSLR je potřeba trochu poškádlit.

Narážky na 1/15 s a formát RAW už nám vydržely do konce tripu, díky za vděčné téma :-P. Nutno ale uznat, že některý fotky z výletu má Igor opravdu moc pěkný (až na tu vodu s jednou patnáctinou :-P).

Osudové setkání pro světovou fotografii: zhruba dvoumetrový Igor pod nejvyšším Spruce Sitka (česky smrk sitka, latinsky Picea sitchensis) těsně před vysvětlením tajemství dokonalé fotografie

Pár fotek od Sol Duc Falls z Olympic National parku, kde jsem si dovolil fotit s časy kolem 1/3 a 1/2 sekundy

Bear, bear, oh my god

Než jsme dojeli do Olympic parku, narazili jsme na několik prací na silnici (road work), jež nás nakonec celkem dost zdržely. U všech jsou namísto semaforu živí lidé a aby toho nebylo málo, opravovaným úsekem vás provede pilot car.

Opravdu těsně před odbočkou nad Quinault byl na highway 101 další road work, co vypadal na nemalé čekání, tak jsem se šel „Stop člověka“ zeptat, jestli nemůžeme za těch padesát metrů odbočit prostě bez čekání. Prej ne, ale to není důležitý. Najednou totiž v našem dialogu o ničem spatříme asi o 100 metrů dále přecházet přes silnici na svůj druh pořádně vzrostlého černého medvěda. Druhá část lidského semaforu do vysílačky křičí „bear, bear, oh my god“ a já běžím do auta, že snad medvěda stihneme vyfotit či natočit.

Nepovedlo se, baribal zmizel v lese na druhé straně silnice a jedinou fotku medvěda jsme nakonec udělali z vyhlídky nad Sunrise u Mt. Rainieru. Medvěd byl několik set metrů pod námi, a tak je to konkrétně na mé fotce jen několik málo pixelů.
Jinak je ale severozápad USA přehlídkou větších zvířat. A to tak, že rovnou od silnice. Bizoni jsou v Yellowstonu krotcí jako krávy, jeleni vám na Hurricane ridge v Olympic parku málem jedí z ruky.

Ze zvířat, který jsme chtěli vidět ve volné přírodě schází nakonec los, vlk, kojot a orel bělohlavý. V deštném pralese Olympic Parku byli nakonec i opice, musíme z Igora pro náš blog ale napřed vymámit nějaký fotky.

Na druhém živém semaforu jsme poprvé v USA potkali medvěda

Nakonec máme ale jen fotku minimedvěda hluboko pod Sunrise ridge v Mt. Rainier parku

V Yellowstonu už jsme se snažili spíš fotit louky, na kterých bizoni NEBYLI

Vysoká byla na Hurricane ridge skoro ochočená

I krkavec nám za trochu bagety (což je zakázáno) přišel zapózovat

Zemní veverka a Matušovo koleno

Zemní veverka u majáku na Cap Meares loudí pamlsky

Svišť na Sunrise ridge u Mt. Rainier

Laňky byly také v Idaho cestou z průsmyku Lolo kolem Lochse river.

Informatik pochopí

... a to už jsme jeli přes Bear Lake, kousek jižněji v Oregonu jsou Klamath Falls, v Portlandu nás čekala řeka Willamette, někde tu je Deschutes apod. V Kalifornii je zase Santa Rosa, Mendocino, ...

Super vodopády kousek před Portlandem

Columbia je už dlouho před svou deltou skutečný veletok a vyřezává západem USA obrovské údolí. Když od ní kousek poodjedete po staré US 50, což jde jen místy a je to označenou jako historická vyhlídková trasa, uvidíte moc pěkná místa.

Nádhedné jsou především vodopády, kde jsme se díky slabému rannímu světlu dokonale vyřádili.

Multnomah Falls připomínají trochu Roklinku z Pána Prstenů




Horsetail Falls padají přímo až na úroveň řeky


Wahkeena Falls jsou sice nejmenší, zato obklopené pěknou zelení



>

Modelky

Pri rannom odchode z nášho luxusného mobilného motela sme narazili na dve mierne chlpaté modelky, ktoré neváhali a zapózovali nám. Vďaka našej neskutočnej zručnosti a najlepšiemu možnému technockému vybaveniu sa nám podarilo spraviť skutočne unikátnu fotografiu, pri ktorej padá každá sánka na zem nadsvetelnou rýchlosťou ...

Grand Teton - dost hustýý

Grand Teton je ve Wyomingu kousek na jih od Yellowstonu. Nejvyšší kopec má skoro 4200 m.n.m, je takovej zahnutej a jmenuje se myslím taky Grand Teton. Název Grand Teton je sice z francouzštiny (tři nejvyšší kopce frantíkům připomínali asi tři prsa a tak tam daly to Teton), nicméně amíci se s tím nepářou a vyslovují to grán týtn.

Okolní pláně (na kterých se daj potkat jeleni wapiti a bizoni) mají zhruba poloviční nadmořskou výšku a ani ne, takže pohled na masiv hor vytažen do výšky srážkou litosférických desek bere dech.

V Grand Tetonu jsou taky pěkný jezera, jen to poslední největší (Jackson) je vlastně přehrada. Kolem prvního (Jenny) se prohání pruhovaný veverky a jezdí po něm loď ke stanici, od níž se snadno dojde k vodopádům a celkem pěkné horské řece.

Spali jsme v Jacksonu těsně pod hranicemi parku, je to tam ale celkem drahý a vyprodaný.